Ráno jsem vylezl asi v 6, bo jsem k jezerům šel fotit východ – počasí vyšlo, akorát hory nebyly zrovna zajímavé a naopak blbě natočené. Při balení přišel nějaký chlápek, vytáhl odznak NP a že „palatku dolů“, zadělal odznak a zas odešel. Po zelené jsme vylezli do sedla a když jsme tam uviděli směrovku, že na Spano Pole to jsou 3 hod cesty, tak jsme vymysleli ještě další okliku. Do Mozgovishka Porta to bylo stejné jako druhý den, z tama jsme sešli po modré do údolí. Tam jsme si nějak nevšimli, že máme ještě přejít sedlo do dalšího údolí a dali se tady tím dolů. Moc to nevadilo, cesta tam byla a bylo to zas jiné – koně, krávy, časem kosodřevina a les s mohutnými smrky (jo, ty lesy vypadají jinak, když je to (byť i bulharský) NP a ne Šumava).
Na značku jsme se napojili kolem poledne, i přes tuto zacházku bylo furt spousta času, takže jsme se na jednom místě u pěkného potoka vyčváchali, vůbec bylo asi nejlepší počasí za celou dobu. Když jsme došli k domkám na nožkách ve Spano Pole (pivo za 2,5 leva), uviděli jsme známé postavy – Martin s Pájou, jak vařili oběd. To se hodilo, protože vzhledem k času jsme chtěli dát sraz u auta o den dříve, s čím nakonec souhlasili.
Tábořit jsme šli k jezerům na žluté (které přesně to bylo nevíme, bo s mapou neseděl ani jejich počet, ani tvar, ani velikost…), místo to bylo pěkné, ale zase se zatáhlo. V noci pak byla lehká bouřka a docela vydatný déšť.
0 komentářů:
Přidat komentář